Většina lidí se domnívá, že k tomu, aby se člověk stal rychlejší, stačí prostě více jezdit. Také jsem tomu věřil, a to až do chvíle, kdy mě sezóna s velkým počtem najetých kilometrů přivedla přesně tam, kde jsem začal. To, co změnilo situaci, nebyly další hodiny – bylo to soustředění se na to, co ty hodiny vlastně přinášely.

Tento zvyk dívat se na věci podrobněji je červenou nití, která se táhne vším, co píšu. Mám zápisník s milimetrovým papírem, do kterého si zapisuji průměrnou kadenci, týdenní převýšení a časy na kolo, a ošoupaný kapesní zápisník pro to, co čísla nedokážou zachytit: protivítr na severní smyčce, stoupání, které se zdálo nekonečné, jízdu, kterou jsem vzdal v polovině. Jeden mi říká, co se změnilo. Druhý mi říká, proč na tom záleželo.

Co obvykle testuji

Amatérská cyklistika se vyvíjí rychle a spousta rad zní přesvědčivě, dokud je nevyzkoušíte v deštivé úterý. Raději si to ověřím sám:

• Zda tréninkový nápad obstojí po šesti týdnech běžné, nedokonalé jízdy
• Které změny vybavení skutečně stojí za svou cenu a které jsou jen na okrasu
• Jak začátečníci a zkušení cyklisté interpretují stejnou radu
• Kde data přestávají věci vysvětlovat a převládá zkušenost

Nejdřív jízda, pak psaní

Nic z toho, co zde najdete, se nezveřejní, dokud to sám nezažiju – unavené nohy, nepříznivé počasí, dvakrát upravený plán. To je ta část, která mě baví nejvíc, a proto se snažím psát s stejnou péčí jak pro někoho, kdo se chystá na svůj první klubový výjezd, tak pro toho, kdo porovnává záznamy o výkonu. Různé otázky, stejná zvědavost.

Pokud si chcete vyměnit poznámky, polemizovat s mými čísly nebo navrhnout něco, co stojí za vyzkoušení, pošlete mi zprávu – čtu všechno, obvykle s hrnkem čaje a otevřeným zápisníkem.